Prý jsem se narodila pod šťastnou hvězdou a když se mi něco v životě líbí, sáhnu po tom. Upřímně, sáhnu po tom, co opravdu chci.

Miluju slunce, levanduli, chatu na Vysočině, Francii a její esprit, svého muže, naši černou panterku z útulku a život ve kterém právě jsem. Miluju lidi a jejich vyprávění. Jsou to příběhy plné zvratů, dojetí, opravdovosti, lásky, vzletů i pádů, vždycky ale se špetkou naděje, že to všechno jde zvládnout. A ono to opravdu jde. Miluju sdílení a energii, která mezi mnou a lidmi proudí. Miluju motivovat, posouvat a vidět jak ostatní září. Sama řídím své životní vteřiny tak, aby mi dávaly smysl a jsem hluboce vděčná za svůj krásný život, pro který jsem se rozhodla.   

Jsem původem ekonomka. Korporátní mraveniště, kde jsem sídlila bylo plné inteligentních a zajímavých lidí, měla jsem fakt štěstí. Ale pro mou tvůrčí a zvídavou duši tam nebyl ten správný přesah. Chtěla jsem víc. Jakoby kolem mě byla pořádně hustá mlha a já nechtěla čekat, až se rozplyne. Odmítla jsem s díky povýšení a před mnoha lety se vrhla přímým skokem do podnikání.

Malovat a učit lidi, rozvíjet jejich potenciál. To byl můj sen. A tak jsem začala. Jako nadšená lektorka kreslení a spolumajitelka kreativního studia jsem pomáhala lidem objevit jejich dary a uvěřit v jedinečné schopnosti. Každý to dokázal. Byla to nádherná a dobrodružná jízda. Cítila jsem se skvěle, že jsem to zvládla. Přicházely krásné ohlasy a lidi to s námi moc bavilo. Nás s nimi také.

Ale po 8 letech jízdy na plný plyn každý den mně i mojí sestře, která do toho šla se mnou, začala docházet šťáva a bylo jasné, že takhle to dál nejde. Byly jsme vyhořelé a potřebovali jsme rychle pomoc.
Chce to ubrat, jiný směr, chceme cítit zase nadšení. Jenže jak, co přesně, kudy teď? Kéž bych tenkrát měla někoho, kdo se na to podívá z jiného úhlu, jinýma očima, kdo mě podpoří. Mentora, který to se mnou probere, kouče nebo empatickou duši, která bude opravdu naslouchat.

Zapíchly jsme to včas, aniž bychom přišly o naše křehké a jedinečné sesterské pouto. Za to jsem nesmírně vděčná dodnes. V hloubi duše jsem cítila, že to půjde nějak jinak a přijde to. Určitě to přijde, v ten správný okamžik.

Zpomalila jsem a to hlavně se svými myšlenkami. Pozorovala, co mi říkají a následovala je. Víte, že když zpomalíte alespoň jednou tolik vašemu normálnímu tempu, že čas kolem vás se jakoby přizpůsobí. Vše najednou plyne klidněji. Určitě vyzkoušejte, je to úžasná věc.

Povolila jsem i všechna ta napětí, strachy, emoce. Utvrdila se v tom, že citlivost, tvůrčí potenciál a empatie jsou moje veliké dary. Setkala jsem se s mnoha inspirativními lidmi, poslouchala jejich rady a příběhy. Studovala a rozvíjela se. A vše začala uvádět do praxe. Štěstí je bezva, někdy může hodně pomoci, ale dlouhodobě na něm nejde stavět. Štěstí prostě nesnáší ležet na gauči. Ať už chceme cokoli, je potřeba nejen chtít, ale také začít, s čímkoli, jakkoli a hned teď.

Dovolila jsem si dělat to po svém. Stala se ze mě motivátorka a ikigai koučka. Dovoluji lidem kolem sebe dělat chyby, dovoluji to i sobě. Naslouchám stále s radostí všem příběhům, protože každý, úplně každý ho držíme ve svých rukách a já jsem připravena, abyste dostali neodolatelnou chuť udělat první krok. 

Nesoudím, ale povzbuzuji.

Provázím tak, abyste si svou cestu našli sami.

Podporuji vás v akčních malých krocích. Každý den o kousek.

Vizualizuji s vámi, barevně a tvořivě.

Probouzím ve vás vaše talenty. Co je vaše a co už ne.

Kde je vaše radost a co vás může živit?

Jaký krok společně uděláme už zítra?

Až je váš pohár nadšení plný a vím, že i vy víte, kam jdete, tak vás pustím.

Hodně štěstí!